„Dnes jste tady a zítra tu nebudete.“

   To je životní heslo jedné z titulních postav hry - Mathildy Chardinové, zvané Maude, která vám stejně jako Haroldovi možná zcela změní pohled na svět kolem vás. Harold a Maud se seznámí na pohřbu, oba je totiž pravidelně navštěvují, každý však za jiným účelem. Zatímco on je nenapravitelný pesimista a „sériový sebevrah“, ona je obdařena překypující radostí ze života, vírou, že každý konec je jen začátek něčeho nového, lepšího. Ve společnosti Maude jsme spolu s Haroldem postupně okouzleni plností a hloubkou života, prostřednictvím jejího krásně nekonvenčního pohledu na svět uvěříme, že budeme-li chtít, můžeme opravdu všechno. Příběh bizarní dvojice osmnáctiletého mladíka a osmdesátnice napsal americký herec, režisér a scénárista Colin Higgins původně jako součást své diplomové práce na filmové akademii v Los Angeles. Zprvu pouhý dvacetiminutový scénář byl vzápětí úspěšně zfilmován, a autor námět poté zpracoval jako román a nakonec i jako divadelní hru. Když byla poprvé uvedena v roce 1973 v Paříži v Theatre Recamier, zůstala na repertoáru šest let. Kritikové tuto hru, o níž se dnes dá právem mluvit jako o bestselleru světových jevišť, označili jako „hymnus na život“. Ve SD ji nastuduje režisér Igor Stránský, a v titulní roli Maude uvidíte dámu, jejíž vztah k životu se od toho Maudina téměř neliší – vynikající herečku Květu Fialovou.

   „Co znamená násilí? Nic! Pokušení, to je to pravé násilí!“

   Proslulá hra osvícenského myslitele a dramatika Gottholda Ephraima Lessinga bývá dodnes označována jako „první měšťanská tragédie“ a její tvůrce jako „německý Shakespeare“. I když je centrálním tématem tragédie láska, Emilia Galotti bývá rovněž považována za „první evropské politické drama“. Lessing ve hře z roku 1772 zkoumá procesy mocenských vztahů mezi vrstvami společnosti, mezi mužem a ženou, zároveň kritizuje prodejnost a představy o správné morálce. Z dnešního pohledu by se zápletka hry, postavená na milostném trojúhelníku mezi princem, nezkušenou měšťankou Emilií a pragmatickou vévodkyní Orsinou, mohla jevit až romantická, zvláště pokud se do mnohých sporů vmísí postavy intrikánů a mstitelů, avšak neodbytně přítomné téma moci a jejího využívání je až realisticky současné. Inscenace, kterou připravuje tým hostující režisérky Martiny Schlegelové, jež se ve SD představila prostřednictvím současné hry Little Sister, by se měla nést zejména v duchu společenskokritickém.

   Rakouská spisovatelka Elfriede Jelinek je světově proslulá svými společensky a politicky apelativními texty: formou divadla apelujícího na privátní svědomí každého jedince „bombarduje“ společnost zneklidňujícími otázkami násilí, vyrovnání se s nacistickou minulostí, feministickou otázkou aj. V roce 2004 získala Nobelovu cenu za literaturu za „hudební vliv hlasů a protihlasů v románech a dramatech, pomocí kterého jedinečným způsobem odkrývá absurditu a nutkavou sílu společenských klišé“. Také ve hře Bambiland, jejíž název je odvozen od Disneyho srnčí figurky a zábavního parku, který provozoval syn Slobodana Miloševiče Mirko, spojuje ve formě estrádní show motivy reagující na války v Iráku, válku v Zálivu i válku v Jugoslávii. Využívá i motivů z Aischylových Peršanů – z Aischyla činí předobraz současného válečného zpravodaje. Terčem autorky není ani tak válka sama, jako její současná mediální popularita, kdy se každý z nás díky televiznímu přenosu stává přímým účastníkem války - a každý z nás (pohodlně usazený v křesle) chce být přece na straně vítězů - a poté se klidně oddá reklamě. Ve světě, kde se očekává v přímém přenosu vysílaný vzdušný nálet se stejnou nedočkavostí jako fotbalové utkání, není podle autorky místo pro humanitární kroky. Hra měla světovou premiéru v prosinci 2003 ve vídeňském Burgtheateru, SD ji uvede v české premiéře v režii hostujícího režiséra Jiřího Honzírka.

   Paní Mossieová, majitelka prosperujícího penzionu, velmi dbá na dobré mravy a nestrpí, aby kdokoliv z jejích nájemníků přijímal na pokoji dámské návštěvy. I sebemenší pokus o nesplnění jejího požadavku trestá nemilosrdnou výpovědí z bytu. Přestože je její ostříží zrak stále v pozoru, jednoho večera se svobodnému mládenci Mulliganovi náhodou podaří obávaný zákaz překročit. Mulligan však brzy zjistí, že utajit a vyprovodit z penzionu dívku se jménem Angela je úkol takřka nadlidský, zvláště pak, když se náhle vrátí jeho spolubydlící a paní domácí pojme jistá podezření. Na motivy frašky Seana O´Caseyho Bedtime Story vznikla v roce 1965 osobitá úprava režiséra Jiřího Krejčíka, který ji pod českým názvem Penzion pro svobodné pány s úspěchem uvedl nejprve v pražském Činoherním klubu a v roce 1967 ji zrealizoval i filmově. Situační komedie, která dodnes neztrácí břitkost a švih, se ve SD režijně ujme Igor Stránský.

   Svět pokleslých médií a diktatura zábavy – to jsou témata nové hry Petra Zelenky, známého především svými Příběhy obyčejného šílenství. Spojnici reality a zábavy – přímý televizní přenos nebo chceme-li reality show pozná hlavní hrdina hry spisovatel Jacek z obou stran. Poprvé, když se sám na radu svého nakladatele přihlásí do televizní talk-show Očištění, aby se zde svěřil se svým lidským pokleskem. V televizním studiu se vyzpovídá ze svého hříchu a je připraven po odvysílání přenosu nést následky svého činu. Nic se však nestane – pořadu klesá sledovanost, díl byl pouze předtáčen a jeho odvysílání je v nedohlednu. Navenek příznivé události pak začnou hrdinu postrkovat do záhubného prázdna cynismu. Iniciativou nakladatele a jeho ženy právničky rozpoutá právní boj s televizí – žaluje ji za „uvedení v omyl“, výsledkem je kompenzační nabídka šéfredaktora k moderování nové, mnohem drsnější televizní talk-show. Jacek nabídku nejenže přijímá, ale stává se úspěšnějším a slavnějším než coby spisovatel. V dnešním světě pokleslých médií se jakýkoli skandál stává nástrojem reklamního trhu a jeho reklamní hodnota zcela zastiňuje mravní rozměr. Hru, která byla poprvé hrána v Teatru Starem v Krakově, uvede SD jako jedno z prvních divadel u nás v režii hostujícího Zdeňka Duška.

   „Všechno tě zradí. Jen svoboda ne!“

   Svobodomyslný zloděj koní Lujko Zobar se vysmívá zákonu a pyšní se svou nepolapitelností. Při krádeži koní z důstojnických stájí je však vážně poraněn a díky šťastné náhodě se dostává do ošetření Rady, tajemné ženy s údajně čarodějnými schopnostmi. Přestože setkání obou mladých lidí přeroste ve vášnivě osudovou lásku, Rada Zobara prosí, aby na ni zapomněl, a tajně odejde neznámo kam. Zobar dál krade koně a je zlým snem ambiciózního poručíka Siládiho, jehož mstě nezůstává ušetřen nikdo, kdo by se pokusil Zobara krýt. Nad odvážným, avšak tvrdohlavým zlodějem koní se pomalu začíná utahovat smyčka, která zlověstně visí i nad opětovným setkáním s Radou. Baladický příběh z prostředí kočujících Rómů proslavil moldavský film z roku 1975. Se souborem SD se do práce s podmanivými melodiemi a temperamentními tanci strhujícího muzikálu pustí režisér a choreograf Radek Balaš.

   Muzikálové pojetí dramatického příběhu o osudové vášni a zároveň věčné touze po lásce, odehrávající se ve Španělsku v 19. století, staví proti sobě dva neslučitelné "světy". Divoký a nevázaný život cikánské komunity, živící se převážně pašeráctvím, a na zásadách lpící obyvatele města a vojenského tábora. Je-li ve hře vášnivý vztah dvou lidí, ukáží se odlišné hodnoty a životní styl, panující na těchto stranách, jako zdroj neřešitelných problémů. Cikánka Carmen a důstojník José se přesto pokusí překročit hranici "svých světů", jejich láska však není dost silná na to, aby se v nich prosadila, proto vyústí v tragédii. Původní český muzikál Carmen je prvotinou skladatele Ondřeje Brouska a textaře Pavla Cmírala. Libreto Kláry Špičkové a Juraje Deáka přiznává inspiraci milostnou novelou Prospera Mérimée a pochopitelně také slavnou operou Georgese Bizeta, avšak příběh vášnivé a nespoutané ženy vypráví skrze hru osudu, kterému nelze uniknout. Ve SD ji bude režírovat hostující Hana Mikolášková.

   Po předchozích úspěšných scénických uvedeních klasických děl české národní literatury (Liška Bystrouška, Divá Bára) se ve SD na další výjimečnou jevištní adaptaci zakládá spojením dvou nemalých jmen: Karel Hynek Mácha a Jan Antonín Pitínský. Romantický fantastický "horor" Cikáni, svou vůbec nejdějovější prózu, napsal autor ještě před Májem (vydán byl však až po jeho smrti, v padesátých letech 19. stol.). Román má také s touto slavnou básní mnoho styčných bodů - tajuplný děj Cikánů zahrnuje lásku, zradu, pomstu, smrt i dramatickou scénu popravy, nechybí zde ani pro autora tolik známé uhrančivé přírodní scenérie. Navíc je tu ale i komický prvek v podobě nekonečných vyprávění vojenského vysloužilce Bárty Flákoně. Je to příběh o životní pouti, o hledání, o zvláštním puzení věčně putovat, o nezávislosti, ale i společenské vyděděnosti, o těch, co nikdy nenaleznou domov, neboť jejich údělem je být na cestě. V atmosféře tiché, romantické krajiny údolí pod hradní zříceninou (Máchových oblíbených básnických "kulis") hledá mladý "cikán" své předky, svou domovinu, ale též lásku mladé židovské dívky - tedy naději na svůj budoucí život. Jeho starší průvodce naopak místo své dávno minulé křivdy - jako někdejší zrazený milenec touží po pomstě svůdce své lásky. Osudy obou se protínají v jediné osobě....